Třetí a poslední díl trilogie o dějinných událostech v Sudetech Ústecké vítezství navazuje na předchozí knihy Ústecká štvanice a Ústecký mír. Popisuje vyvrcholení druhé světové války ve středu Evropy – neboť válka zde skončila až v roce 1948. V květnu 1945 uhasly pouze klasické armádní operace. Následovala invaze Revolučních (čili „Rabovacích“) gard do pohraničí, vyčišťovací operace vůči nacistickým funkcionářům, jejich soustředění v internačních táborech, konfiskace německého majetku a jeho předání do správy českému obyvatelstvu, což vedlo k velkým ztrátám původně německého majetku tzv. „zašantročením“.
Zároveň probíhaly dvě vlny vystěhování Němců z Československa do rozbombardované německé říše: v pozdním létě 1945 neoficiálně a v roce 1946 oficiálně v rámci Postupimské dohody. Souběžně s tím probíhala v Československu vnitrostátní válka mezi politickými stranami a tiché vytěsňování židů z jejich poválečných majetkových nároků. Zároveň vůči nim sílila nedůvěra – zvláště pokud to byli Rusíni. V knize Ústecké vítězství je toto vše popisováno v rozmezí let 1946–1948 v rámci příhraničního ústeckého okresu.
Kniha končí skutečným vítězstvím. Protože v únoru 1948 začala poslední etapa války – převrat. Komunisté z rozhodovacích struktur odstranili tzv. sympatizanty západu. Konečně byla prosovětským režimem obsazena na československé straně také západoněmecká a rakouská hranice. Teprve v tom okamžiku bylo dokončeno obsazení střední Evropy sovětskou armádou v oblasti Československa. Přestože sovětská armáda v Československu v roce 1948 aktivně nepůsobila, měla zde Gottwaldovy pomocníky. Jenže i ti nakonec Stalina zklamali svou polovičatou nedokonalostí...
Také o knize Ústecké vítězství platí, že většina historických informací z této pohnuté doby je zde publikována poprvé. V obrazové příloze je vůbec poprvé zveřejněn kompletní jmenný seznam členů Osadní milice v ústeckém okrese. Naprosto poprvé jsou rovněž v knize uvedeny informace o údajném nacistickém utajeném depozitu v kopcích nad Velkým Březnem na Ústecku. Měly tam potají skončit na sklonku války bedny do tajně připravené štoly. V knize jsou poprvé uveřejněny veškeré dostupné informace, včetně hodnocení jejich pravděpodobné hodnověrnosti.
1)
„Vzpomínáte, jak jsme se nedávno bavili o ptákovině, kdy dal bezpečnostní referent ONV nahnat cikány do lágru, aby uklízeli trosky ve městě, a byl z toho poprask? Mluvili jsme o tom, že si v řadě případů fabriky cikánů váží jako dobrých pracovníků. Proto byl velký rozruch, když cikáni bez řádného důvodu skončili u nás v internačním táboře.“
Poručík Novák z OBZ a druhý strážný pokývali hlavami. Strážný, který bude brzy policistou, slavnostně prohlásil:
„Ale na druhou stranu tu máme několik příšerných hnízd, kde velké cikánské rodiny doslova likvidují baráky. Byl jsem v jednom takovém hnízdě. Jako skoropolicajt jsem pomáhal jednomu velkému policajtovi stěhovat nábytek do jeho bytu v Důlcích a viděli jsme krásnou rvačku u cikánského baráku. Zavolal z bytu hlídku a šli jsme do baráku. To byl humus. Cikáni se rvali o nějaké věci, které našli. Velitel řval jako potrhlý, když to viděl.“
„Kdo to byl?“
„Pomáhal jsem s nábytkem u štábního kapitána Hampejse. Bydlí v Důlcích. Přes ulici kouká na dva cikánské baráky.“
„Co se tam dělo?“
„Pane poručíku, když jsme vrazili do baráku a odtrhli od sebe tři rváče, viděli jsme, že v domech je všude nepořádek. Dětí, kterých jsme napočítali v cikánských rodinách celkem dvacet, konají svoji malou i velkou potřebu po schodech a v bytech, které ještě nejsou v domech nikým obývány. Museli jsme dávat pozor, jinak jsme mohli šlápnout do hovna. Záchod cikáni vůbec nemají a všichni kadí do papíru, který pak vyhodí oknem na ulici. To potvrzují i lidé ze sousedství. K topení v kuchyňských kamnech bylo cikány spotřebováno všechno dřevo v domě. Topili vším, ať to byla skříň nebo dveře od sklepa. Viděli jsme krásný obrázek – trám, kterým právě cikáni v kuchyňských kamnech topili, byl jedním koncem zasunutý do kamen a druhý konec byl položen na židli. Hned jak část trámu v kamnech uhořela, byl trám znovu posunut do kamen. Je určitě jen otázkou času, než způsobí požár. Takovým způsobem pálí dřevo i děti, když nikdo ze starších cikánů není doma.“
Policejní adept se dál rozohňoval:
„Na stanici potom zjistili, že bytový úřad předal cikánům ze Slovenska několik volných bytů v Důlcích. Kromě toho v těchto domech bydlí ještě tři české rodiny – zaměstnance ČSD, dělníka a soukromého úředníka. Až do příchodu cikánů byl udržován v domech pořádek. Jakmile byly byty cikány obsazeny, nastalo peklo.“
„A co na to štábní kapitán?“
„Byl vzteky bez sebe, už toho měl po krk. Dva kluci na tom dělali, já jsem jim pomohl, když jsem měl volno. Zjistili, že řada dětí nechodí do školy. Dospělých cikánů je asi 16. Ti chlapi jsou zaměstnaní většinou v Mostě ve Stalinových závodech. Osobně jsem si ověřil, že dojíždí ranním vlakem a večer se zase vrací do Ústí. Ženy, co nemají děti, nepracují, některé ženské chodí žebrat. Hněvkovský napíše oficiální doporučení, aby necivilizovaně žijící cikáni byli z města vykázáni a přikázán jim pobyt někde na vesnici.“
„Ono je v těch barácích fakt nasráno?“
„Jo, a štábní kapitán říkal, že na ně poštve nějakou zdravotní komisi. Prý doktor Kšanda, zdravotní rada, se na ten bordel osobně podívá. Protože mezi lidmi panuje obava, co bude s výkaly a odpadky v okamžiku, až se oteplí. Všichni v sousedství jsou podle štábního kapitána jímáni hnusem a hrůzou z budoucnosti, která je čeká, nebude-li co nejdříve zjednána náprava. Opravdu to řekl přesně takhle, a prý to i tak napíše. Podporuje ho i poručík Moravec, velitel policejní stanice na ústeckém hlavním náměstí.“
„Kolik takových problémových baráků tady je?“
„Policajti říkali, že asi čtyři. A taky několik na vesnicích. Ale tam bordel nedělají cikáni, ale kdokoliv, kdo kašle na vedení hospodářství,“ hlásil pilně strážný, jenž se již cítil policistou.
2)
Strýc nepřijel, ani netelefonoval. Pokud ještě dnes přijede, staví se u něho doma. Vyšel na chodbu a uviděl, jak jde proti němu vysoký, hranatý prošedivělý chlapík rázným krokem vojáka. Strýc přicházel. Když synovec došel až k němu, strýc mu řekl, že pojedou k němu domů. Přijel autem. Sám ho řídil, což bylo neobvyklé. Nejraději jezdil s řidičem.
„Objíždím celou vaši policejní oblast. Dochází k velkým čistkám. Do konce měsíce proběhne hlavní vlna. Všechno bylo dopředu připravené. Mohli to všechno vyřídit ze dne na den. Ale takové zemětřesení by se těžko kádrově zvládlo. Někteří mají do zítřka – jiní snad ještě týden – naději, že je nic nepostihne. Během dvou dnů převezmou moc, do měsíce vyhodí skoro všechny nepohodlné od ministerstev až po okresy, do konce dubna to bude čistka až na vesnici, na MNV a ve fabrikách,“ věštil strýc za volantem staré tatrovky.
„Něco chápu, ale...“
„Pepo, kolik měsíců jsi dával dohromady seznam lidí, kteří by byli ochotni spolupracovat se sovětskou armádou? Co jsi zjistil? Spolupracovali by idealisté, naivkové, kteří uvěří všemu, kde září rudá hvězda a mluví se rusky. A potom ti, kteří se učí rusky, protože je zbytečné, aby se učili anglicky, když jsou Američané až v Bavorsku... a oficiálně je doporučováno milování ruštiny, že?“
„Jistě.“
„Takže naivkové a vychcánci?“
„Ano, strýčku.“
„A převrat, ke kterému došlo? Kdo to podporuje? Jiní naivkové a vychcánci. Co z toho vyplývá? Důležité bude, jak na to zareagují Rusové.“
„Proto jsi říkal, že ti, kteří vyhráli, půjdou od válu?“
„Ano. Můj šéf ze skupiny pro spolupráci se sovětskou armádou mi ráno řekl, že Stalin pučem přišel o možnost vstoupit na naše území. Gottwald to podělal, protože sám převzal moc v sovětském stylu, takže už není potřeba, aby k nám vstupovala sovětská armáda. Z toho vyplývá, že očekává za nějaký čas čistku mezi našimi aparátníky. Bude to boj mezi Stalinovci a Gottwaldovci. Ale Gottwald tahá za kratší konec. Před soud půjdou Gottwaldovi věrní. On sám bude mít ze Stalina strach, až si uvědomí, co udělal. Budou popraveni nebo skončí na dlouhá léta za mřížemi. Kdo? Generální tajemník KSČ a jeden z architektů puče Rudolf Slánský, Josef Pavel jako velitel hlavního štábu Lidových milicí, jeho zástupce František Kriegel a jejich politruk Josef Smrkovský, ti všichni na únorový puč určitě doplatí. Kdo ví, jak dopadne ministr vnitra Nosek a šéf obranného zpravodajství Reicin. Ti všichni, doufejme, budou viset nebo dostanou dvacet let, že Stalinovi zkazili obsazení Československa. A nám zkazili měsíce práce. Ať shnijí, i s Gottwaldem.“
Synovec vyděšeně seděl, ani se nehýbal. Tmou před reflektory auta poletovaly vločky sněhu.
3)
„Podle určitých informací Kaschik měl na starosti výstavbu nebo organizaci utajených staveb, ale také snad i demolice. Při jedné rozsáhlé demoliční akci na východní frontě prý zahynul. Kaschik měl mít přehled o utajených skrýších. A na jeho mapě, co po něm zůstala, byl jeden tajný objekt označen i nad Velkým Březnem. Jako tajné úložiště měl být pravděpodobně vybrán důl, který do roku 1943 ještě vykazoval činnost, potom ale těžba skončila. To je vše, co víme,“ dodal major.
Pražský zpravodajský důstojník vpadl majorovi do řeči: „Takže kdo ví, jestli Kaschik existuje. Přitom po něm zůstala mapa? Není to divné?“
Major hned odpověděl:
„Prověřovali jsme, zda na severu Čech, zvláště na Ústecku, nezůstala po Kaschikovi nějaká stopa. To, že měl Kaschik padnout někde na východní frontě, nebylo ověřené. Prověřovali jsme fakta. Od základu. Každá zájmová osoba je pro nás aktivní, dokud neprokážeme opak. Teprve teď můžeme uznat, že Kaschik není asi mezi...
